Milí přátelé,
je to už dávno, kdy jsem začal psát moje první básničky.
Všechny končili v zásuvce mého psacího stolu.
Ispirace pořád přicházela a já jen psal a psal až jsem nabral odvahu a vydal jsem básnické sbírky „En passant“ a „In medias res“ a nahrál CD „Krédo“.

BARIÉRY

Obklopen lidmi a přece sám,
si píšu svoje básně,
špatnými vztahy udolán,
jen někdy je mi krásně.

Milovat ? Krást si požitky ?
A nebo živořiti ?
Sádrové tváře – odlitky.
Lze štěstí uchopiti,

když schází prsty na rukou
a pahýly nám zbyly,
namísto vlasů – s parukou,
hranice překročili

jsme až tam, kde slyšet není
hluk a lomoz ulice.
Za bariérou – vlastně vězni,
teď pátráme tu po klice,

co vede k cestě ke světu.
Slepý ji stále míjím,
zapnutou zvyku manžetu.
Kde dobří lidé žijí ?

“Kdyby Ti někdo měl bránit v Tvé svobodě,
sraž ho se schodů...
i kdy by to byl tvůj vlastní otec...”

Tato slova mi jednou dávno řekl můj tatínek. Byl to člověk dobrotivý, laskavý, měl bohatého lidského ducha a silný smysl pro spravedlnost...
Ta silná slova myslel naprosto vážne...